Historie masáží

Pro první zmínky o masáži musíme do starověku:

  • 5000 – 4000 let př. Kr. – Egypt – v Ebersově papyru se uvádí masáž jako jeden z léčebných prostředků
  • 3000 let př. Kr. – Čína: číňané vypracovali základy masáže jako součást tradiční čínské medicíny
  • 1800 let př. n. l. v indické ajurvédě se uvádí masáž jako léčebný prostředek
  • 460 – 377 let př. Kr. – staré Řecko – Hippokrates ve svých spisech uvádí indikace a kontraindikace masáží. Znal účinek masáže při kloubních onemocnění a při onemocnění páteře,či při zmírnění u svalových kontraktur.
  • 1. stol. př. Kr. – Asklepi-ades – uvádí masáž jako součást hlavních léčebných metod
  • 129 – 200 –  římský lékař Claudius Galenus –  osvědčil se jako výborný praktik v chirurgii, od aleiptů se naučil masáž a díky své lékařské erudici ji dovedl téměř k dokonalosti
  • 980 – 1037 –  Abú Alí al- Husajn ibnAbdalláh ibn Siná, kterého známe pod polatinštělou zkratkou Avicena, byl v arabském světě nazýván „knížetem lékařů“. Z jeho více než sta děl vyniká „Kánon lékařství“, kde praví, že cílem masáže je urychlit odplavení látek, které způsobují bolest a únavu, ze svalů. Dnes víme, že je to kyselina uhličitá a především kyselina mléčná, které vznikají intenzivní činností svalů.
  • Ve středověku dochází k úpadku masáží, protože obnažování a dotýkání je považováno za nepřístojné.
  • V 16. stol. dochází k renesanci medicíny. Evropa se zbavuje scholastického hávu. Díky prvním pitvám dochází k rozvoji anatomie. Výrazně se zlepšují hygienické podmínky. Dochází k renesanci tělesné kultury.
  • Symforius Chambeie – píše knihy o tělesném pohybu, o masáži a po dlouhé odmlce se opět masáž stává jedním z léčebných prostředků.
  • 1510 – 1590 –  Ambrosie Paré – válečný lékař, doporučuje při kloubních onemocnění jako léčebný prostředek – masáž.
  • 1608 – 1679 – Alfonso Giovani Boreli –  ve své knize O pohybu živočichů se snaží vysvětlit příčinu bolestí, které vznikají ve svalech a právě masáží ji lze odstranit.
  • 1569 – Hieronym Mercuriallis – Ve Veroně vydal svoji knihu „O gymnastice“, kde popsal veškeré svoje znalosti o masáži. I když byla masáž znovu objevena a byly jí přiřčeny léčebné účinky, nedosáhla takové úrovně jako ve starověkém Řecku.
  • 1776 – 1839 –  Peter Henrik Ling – švédský teolog, jazykovědec a básník. Byl to muž slabé tělesné konstituce a byl často nemocný. Při pobytu v zahraničí se setkal s primitivně prováděnou masáží. Po návratu domů na základě svých odborných znalostí z anatomie vypracoval svůj systém masáží a vyučil si svého maséra. Pravidelná a odborně prováděná masáž zlepšila jeho zdraví natolik, že sám se začal zabývat gymnastikou a vyučoval šerm. Založil ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV ŠVÉDSKÉ GYMNASTIKY – veškeré cviky byly prováděny na základě studia anatomie a fyziologiepohy­bového aparátu. Součástí tohoto ústavu bylo výukové středisko masáže.
  • 1851 – 1906 – založena Masérská škola Isidora Zabludowského – působil v Petrohradě a později přednášel v Berlíně, napsal více než 100 esejů o masáži a vychoval mnoho světově proslulých masérů.
  • 1867 – 1943 –  Vítězslav Chlumský – věhlasný ortopéd – vydal první pojednání o masáži v Čechách.
  • Ve 30. letech profesor balneologie Edvard Cmunt založil u nás školu podle Zabludowského a začal používat označení KLASICKÁ MASÁŽ.
  • 1934 – byla v Čechách povolena masérská živnost.
  • 1934 – vyšla kniha Miroslava Jaroše – Sportovní masáž, kde v úvodu vysvětluje vědecké podklady masáže na základě fyziologie.
  • Ve druhé polovině 20. stol. jsou hlavními pokračovateli této tradice Karel Žaloudek a Karel Přerovský.